Vítám všechny účastníky a hosty 25. mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradu. Odehrává se v těžké době pro mezinárodní společenství, kdy ekonomika, trhy a samotné principy globálního ekonomického systému dostaly ránu.

Mnoho obchodních, průmyslových a logistických řetězců, které pandemie přemístila, bylo podrobeno novým testům. Navíc byly vážně poškozeny takové základní obchodní pojmy, jako je obchodní pověst, nedotknutelnost majetku a důvěra v globální měny. Bohužel je podkopali naši západní partneři, kteří to udělali záměrně, v zájmu svých ambicí a v zájmu zachování zastaralých geopolitických iluzí.

Dnes náš – když říkám „náš“, mám na mysli ruské vedení – náš vlastní pohled na globální ekonomickou situaci. Rád bych hovořil hlouběji o krocích, které Rusko v těchto podmínkách podniká, a o tom, jak se hodlá vyvíjet v těchto dynamicky se měnících podmínkách.

Když jsem před rokem a půl mluvil na Davoském fóru, také jsem zdůraznil, že éra unipolárního světového řádu skončila. Tímto chci začít, protože to nejde obejít. Tato éra skončila i přes všechny snahy o její udržení a zachování za každou cenu. Změna je přirozeným procesem dějin, neboť je obtížné sladit rozmanitost civilizací a bohatství kultur na planetě s politickými, ekonomickými či jinými stereotypy – ty zde nefungují, jsou vnucovány jedním centrem v hrubém a bezkompromisním způsobem.

Chyba je v samotném konceptu, protože koncept říká, že existuje jedna, i když silná, moc s omezeným okruhem blízkých spojenců, nebo, jak se říká, země s povoleným přístupem, a všechny obchodní praktiky a mezinárodní vztahy, když je pohodlné, jsou vykládány výhradně v zájmu této moci. Ve hře s nulovým součtem fungují v podstatě jedním směrem. Svět postavený na doktríně tohoto druhu je rozhodně nestabilní.

Po vyhlášení vítězství ve studené válce se Spojené státy prohlásily za Božího posla na Zemi bez jakýchkoli závazků a pouze zájmů, které byly prohlášeny za posvátné. Zdá se, že ignorují skutečnost, že v posledních desetiletích se formovala nová mocná a stále asertivnější centra. Každý z nich rozvíjí svůj vlastní politický systém a veřejné instituce podle vlastního modelu ekonomického růstu a má samozřejmě právo je chránit a zajišťovat národní suverenitu.

Jde o objektivní procesy a skutečně revoluční tektonické posuny v geopolitice, globální ekonomice a technologiích, v celém systému mezinárodních vztahů, kde výrazně roste role dynamických a potenciálně silných zemí a regionů. Už není možné ignorovat jejich zájmy.

Abych zopakoval, tyto změny jsou zásadní, průlomové a přísné. Bylo by chybou se domnívat, že v době turbulentních změn to lze jednoduše odložit nebo počkat, až se vše vrátí do starých kolejí a stane se tím, co bylo předtím. Nebude.

Zdá se však, že vládnoucí elita některých západních států přechovává tento druh iluzí. Odmítají si všímat samozřejmých věcí, tvrdošíjně lpí na stínech minulosti. Zdá se například, že věří, že dominance Západu v globální politice a ekonomice je neměnná, věčná hodnota. Nic netrvá věčně.

Naši kolegové nejen popírají realitu. Víc než to; snaží se zvrátit běh dějin. Zdá se, že uvažují v pojmech minulého století. Stále jsou ovlivněni vlastními mylnými představami o zemích mimo takzvanou „zlatou miliardu“: vše považují za zapadákov, nebo za svůj dvorek. Stále se k nim chovají jako ke koloniím a k lidem, kteří tam žijí, jako k lidem druhé kategorie, protože se považují za výjimečné. Pokud jsou výjimečné, znamená to, že všichni ostatní jsou druhořadí.

Nepotlačitelná touha trestat, ekonomicky rozdrtit každého, kdo nezapadá do hlavního proudu, nechce slepě poslouchat. Navíc hrubě a nestydatě vnucují svou etiku, své názory na kulturu a představy o historii, někdy zpochybňují suverenitu a integritu států a ohrožují jejich samotnou existenci. Stačí si připomenout, co se stalo v Jugoslávii, Sýrii, Libyi a Iráku.

Pokud nelze nějaký „rebelský“ stát potlačit nebo uklidnit, snaží se tento stav izolovat nebo „zrušit“, abych použil svůj moderní termín. Všechno jde, i sport, olympiáda, zákazy kulturních a uměleckých děl jen proto, že jejich tvůrci pocházejí ze „nesprávné“ země.

Taková je povaha současného kola rusofobie na Západě a šílených sankcí proti Rusku. Jsou blázni a řekl bych bezmyšlenkovitě. Jsou bezprecedentní v jejich počtu nebo tempu, jakým je Západ chrlí.

Myšlenka byla jasná jako den – očekávali, že náhle a násilně rozdrtí ruskou ekonomiku, zasáhnou ruský průmysl, finance a životní úroveň lidí zničením obchodních řetězců, násilným stažením západních společností z ruského trhu a zmrazením ruských aktiv.

To se nepovedlo. Evidentně to nevyšlo; nestalo se tak. Ruští podnikatelé a úřady jednali shromážděným a profesionálním způsobem a Rusové projevili solidaritu a odpovědnost.

Krok za krokem budeme normalizovat ekonomickou situaci. Stabilizovali jsme finanční trhy, bankovní systém a obchodní síť. Nyní jsme zaneprázdněni saturací ekonomiky likviditou a provozním kapitálem, abychom udrželi stabilní provoz podniků a společností, zaměstnanost a pracovní místa.

Hrozné prognózy vyhlídek ruské ekonomiky, které byly učiněny na začátku jara, se nenaplnily. Je jasné, proč byla tato propagandistická kampaň živena a všechny předpovědi dolaru na 200 rublech a kolaps naší ekonomiky byly učiněny. Ta byla a zůstává nástrojem informačního boje a faktorem psychologického vlivu na ruskou společnost a domácí podnikatelské kruhy.

Mimochodem, někteří naši analytici tomuto vnějšímu tlaku ustoupili a své prognózy založili na nevyhnutelném kolapsu ruské ekonomiky a kritickém oslabení národní měny – rublu.

Skutečný život tyto předpovědi popřel. Rád bych však zdůraznil, že abychom byli i nadále úspěšní, musíme být při hodnocení situace vysloveně čestní a realističtí, být nezávislí při vyvozování závěrů a samozřejmě mít duchapřítomnost, což je velmi důležité. Jsme silní lidé a dokážeme si poradit s každou výzvou. Stejně jako naši předchůdci dokážeme vyřešit jakýkoli úkol. Svědčí o tom celá tisíciletá historie naší země.

Během pouhých tří měsíců od masivního balíčku sankcí jsme potlačili skoky inflace. Jak víte, poté, co inflace dosáhla vrcholu na 17,8 procenta, nyní činí 16,7 procenta a nadále klesá. Tato ekonomická dynamika se stabilizuje a státní finance jsou nyní udržitelné. Dále to srovnám s jinými regiony. Ano, i toto číslo je na nás moc – 16,7 procenta je vysoká inflace. Musíme a budeme na tom pracovat a jsem si jistý, že dosáhneme pozitivního výsledku.

Po prvních pěti měsících letošního roku má federální rozpočet přebytek 1,5 bilionu rublů a konsolidovaný rozpočet – přebytek 3,3 bilionu rublů. Jen v květnu dosáhl přebytek federálního rozpočtu téměř půl bilionu rublů, čímž překonal číslo z května 2021 více než čtyřnásobně.

Naším úkolem je dnes vytvářet podmínky pro budování výroby a zvyšování nabídky na domácím trhu, stejně jako obnovování poptávky a bankovního financování v ekonomice úměrně s růstem nabídky.

Zmínil jsem, že jsme přijali opatření k obnovení pohyblivých aktiv společností. Ve většině sektorů získaly podniky právo pozastavit pojistné na druhé čtvrtletí roku. Průmyslové podniky mají ještě více příležitostí – budou je moci pozdržet i přes třetí čtvrtletí. Ve skutečnosti je to jako získat bezúročnou půjčku od státu.

Společnosti v budoucnu nebudou muset platit zpožděné pojistné jednorázově. Budou je moci splácet ve stejných splátkách po dobu 12 měsíců od června příštího roku.

Další. Od května byla snížena sazba zvýhodněné hypotéky. Nyní je to 9 procent, přičemž program byl prodloužen do konce roku. Jak jsem již zmínil, program je zaměřen na pomoc Rusům zlepšit jejich bytovou situaci a zároveň podporuje průmysl výstavby domů a související průmyslová odvětví, která zaměstnávají miliony lidí.

Po prudkém nárůstu letos na jaře úrokové sazby postupně klesají, protože centrální banka snižuje klíčovou sazbu. Domnívám se, že to umožňuje další snížení sazby zvýhodněné hypotéky na 7 procent.

Co je zde důležité? Program potrvá do konce roku beze změn. Znamená to, že naši Rusové usilující o zlepšení svých životních podmínek by měli dotaci využít do konce roku.

Měl bych dodat, že musíme učinit dlouhodobé úvěry pro podniky dostupnější. Pozornost se musí přesunout od rozpočtových dotací pro podniky k bankovním půjčkám jako prostředku k povzbuzení podnikatelské činnosti.

Musíme to podpořit. Vyčleníme 120 miliard rublů z fondu národního bohatství na vybudování kapacity továrny na financování projektů VEB. To zajistí dodatečné půjčky na tolik potřebné iniciativy a projekty v hodnotě přibližně půl bilionu rublů.

Ekonomická blesková válka proti Rusku byla opět od počátku odsouzena k nezdaru. Sankce jako zbraň se v posledních letech ukázaly jako dvousečná zbraň, která jejich zastánce a architekty poškozuje mnohem, ne–li více.

Nemluvím o dopadech, které dnes jasně vidíme. Víme, že evropští lídři neformálně, takříkajíc pokradmu, diskutují o velmi znepokojivé možnosti uvalení sankcí nikoli na Rusko, ale na jakýkoli nežádoucí národ a nakonec na kohokoli, včetně EU a evropských společností.

Zatím tomu tak není, ale evropští politici už zasadili svým ekonomikám vážnou ránu sami. Jsme svědky zhoršování sociálních a ekonomických problémů v Evropě a také v USA, jak rostou ceny potravin, elektřiny a paliv, kvalita života v Evropě klesá a společnosti ztrácejí náskok na trhu.

Podle odborníků by přímé, vyčíslitelné ztráty EU způsobené sankční horečkou mohly letos přesáhnout 400 miliard dolarů. To je cena za rozhodnutí, která jsou na hony vzdálená realitě a odporují zdravému rozumu.

Tyto výdaje padají přímo na bedra lidí a firem v EU. Míra inflace v některých zemích eurozóny přesáhla 20 procent. Zmínil jsem inflaci v Rusku, ale země eurozóny neprovádějí speciální vojenské operace, přesto míra inflace v některých z nich dosáhla 20 procent. Nepřijatelná je také inflace ve Spojených státech, nejvyšší za posledních 40 let.

Samozřejmě i inflace v Rusku je zatím dvouciferná. Přizpůsobili jsme však sociální dávky a důchody inflaci a zvýšili minimální a existenční mzdu, čímž jsme ochránili nejzranitelnější skupiny obyvatel. Vysoké úrokové sazby zároveň pomohly lidem udržet své úspory v ruském bankovním systému.

Podnikatelé samozřejmě vědí, že vysoká klíčová sazba jednoznačně zpomaluje ekonomický rozvoj. Ale pro lidi je to ve většině případů přínosem. Kvůli vyšším úrokovým sazbám reinvestovali značné množství peněz do bank.

To je náš hlavní rozdíl oproti zemím EU, kde rostoucí inflace přímo snižuje reálné příjmy lidí a požírá jejich úspory a současné projevy krize dopadají především na nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Rostoucí výdaje evropských společností a ztráta ruského trhu budou mít trvalé negativní dopady. Zřejmým výsledkem toho bude ztráta globální konkurenceschopnosti a celosystémový pokles tempa růstu evropských ekonomik v příštích letech.

Dohromady to prohloubí hluboce zakořeněné problémy evropských společností. Ano, máme také mnoho problémů, přesto musím nyní mluvit o Evropě, protože na nás ukazují prstem, ačkoli mají svých problémů dost. Zmínil jsem se o tom v Davosu. Přímým důsledkem letošních akcí a událostí evropských politiků bude další růst nerovnosti v těchto zemích, který následně ještě více rozštěpí jejich společnosti, přičemž jde nejen o blahobyt, ale i hodnotová orientace různých skupin v těchto společnostech.

Tyto rozdíly jsou skutečně potlačovány a zametány pod koberec. Upřímně řečeno, demokratické procedury a volby v Evropě a síly, které se dostanou k moci, vypadají jako fronta, protože téměř identické politické strany přicházejí a odcházejí, zatímco hluboko uvnitř věci zůstávají stejné. Skutečné zájmy lidí a národních podniků jsou vytlačovány stále více na periferii.

Takové odtržení od reality a požadavků společnosti nevyhnutelně povede v krátkodobém horizontu k nárůstu populismu a extremistických a radikálních hnutí, velkým socioekonomickým změnám, degradaci a výměně elit. Jak vidíte, tradiční strany neustále prohrávají. Na povrch vyplouvají nové entity, které však mají malou šanci na přežití, pokud se příliš neliší od těch stávajících.

Pokusy udržovat zdání a řeči o údajně přijatelných nákladech ve jménu pseudojednoty nemohou zakrýt to hlavní: Evropská unie ztratila svou politickou suverenitu a její byrokratické elity tančí na melodii někoho jiného a dělají vše, co mají. řekli z výšky a ubližovali vlastním lidem, ekonomikám a podnikům.

Jsou zde další kriticky důležité věci. Zhoršování světové ekonomické situace není nedávným vývojem. Nyní se budu věnovat věcem, které považuji za nesmírně důležité. To, co se děje nyní, nevyplývá z toho, co se stalo během posledních měsíců, samozřejmě ne. Navíc to není výsledek speciální vojenské operace, kterou Rusko provedlo na Donbasu. Takové tvrzení je neskrývané, záměrné překrucování faktů.

Prudká inflace na trzích produktů a komodit se stala skutečností dávno před událostmi tohoto roku. Svět byl do této situace postupně přiveden mnoha lety nezodpovědné makroekonomické politiky zemí G7, včetně nekontrolovaných emisí a hromadění nezajištěných dluhů. Tyto procesy se zintenzivnily s nástupem pandemie koronaviru v roce 2020, kdy nabídka a poptávka po zboží a službách drasticky poklesly v celosvětovém měřítku.

Protože nedokázaly nebo nechtěly vymyslet žádné jiné recepty, vlády předních západních ekonomik jednoduše zrychlily své stroje na tisk peněz. Takový jednoduchý způsob, jak vyrovnat bezprecedentní rozpočtové deficity.

Toto číslo jsem již uvedl: za poslední dva roky vzrostla peněžní zásoba ve Spojených státech o více než 38 procent. Dříve podobný nárůst trval desítky let, ale nyní za dva roky vzrostl o 38 procent nebo 5,9 bilionu dolarů. Pro srovnání, jen málo zemí má vyšší hrubý domácí produkt.

Poslední dobou stále častěji slýchám o tzv. – prosím, omluvte mě, opravdu bych to zde nechtěl dělat, dokonce v tomto ohledu uvádět své vlastní jméno, ale nemohu si pomoci – všichni o tzv. na Západě nazývané „Putinova inflace“. Když to vidím, zajímalo by mě, kdo očekávají, že si ten nesmysl koupí – třeba lidé, kteří neumí číst nebo psát. Každý, kdo je dostatečně gramotný na čtení, pochopí, co se vlastně děje.

Rusko, naše akce k osvobození Donbasu s tím nemají absolutně nic společného. Rostoucí ceny, zrychlující se inflace, nedostatek potravin a paliva, benzínu a problémy v energetickém sektoru jsou výsledkem systémových chyb, kterých se současná americká administrativa a evropská byrokracie dopustily ve své hospodářské politice. Tam jsou důvody a pouze tam.

Zmíním se i o našem fungování: ano, mohlo to přispět k trendu, ale hlavní příčinou je právě toto – jejich chybná hospodářská politika. Ve skutečnosti je operace, kterou jsme zahájili na Donbasu, záchranným lanem, kterého se chytli, aby mohli ze svých vlastních chybných odhadů svalit vinu na ostatní, v tomto případě na Rusko. Pravé důvody dnešního stavu by ale pochopil každý, kdo má za sebou alespoň základní školu.

Takže vytiskli více peněz a co potom? Kam se poděly všechny ty peníze? Evidentně se používal k platbám za zboží a služby mimo západní země – právě sem proudily nově vytištěné peníze. Začali doslova čistit, vymazávat globální trhy. Přirozeně nikdo nemyslel na zájmy jiných států, včetně těch nejchudších. Zůstaly po nich šroty, jak se říká, a ještě k tomu za přemrštěné ceny.

Zatímco na konci roku 2019 dosahoval dovoz zboží do Spojených států zhruba 250 miliard dolarů měsíčně, nyní se zvýšil na 350 miliard. Je pozoruhodné, že růst činil 40 procent – přesně v poměru k nezajištěné peněžní zásobě vytištěné v posledních letech. Tiskli a distribuovali peníze a používali je k vymazání zboží z trhů třetích zemí.

To je to, co bych rád dodal. Spojené státy byly dlouhou dobu velkým dodavatelem potravin na světovém trhu. Bylo hrdé, a to z dobrého důvodu, na své úspěchy, své zemědělství a farmářské tradice. Mimochodem, toto je příklad i pro mnohé z nás. Ale dnes se role Ameriky drasticky změnila. Z čistého vývozce potravin se stal čistým dovozcem. Volně řečeno, tiskne peníze a táhne si komoditní toky, nakupuje potravinářské produkty po celém světě.

Evropská unie navyšuje dovoz ještě rychleji. Je zřejmé, že tak prudký nárůst poptávky, který není pokryt nabídkou zboží, spustil vlnu nedostatku a globální inflace. Odtud pochází tato globální inflace. V posledních několika letech po celém světě zdražilo prakticky vše – suroviny, spotřební zboží a zejména potraviny.

Ano, samozřejmě, tyto země včetně Spojených států pokračují v dovozu zboží, ale rovnováha mezi vývozem a dovozem se obrátila. Domnívám se, že dovoz převyšuje vývoz o nějakých 17 miliard. To je celý problém.

Pod oblakem inflace si mnoho rozvojových zemí klade dobrou otázku: proč směňovat zboží za dolary a eura, které přímo před našima očima ztrácí hodnotu? Závěr se naznačuje: ekonomika mýtických entit je nevyhnutelně nahrazována ekonomikou reálných hodnot a aktiv.

Podle MMF jsou globální měnové rezervy nyní na úrovni 7,1 bilionu dolarů a 2,5 bilionu eur. Tyto rezervy jsou znehodnocovány ročním tempem asi 8 procent. Navíc mohou být kdykoli zabaveny nebo ukradeny, pokud se Spojeným státům nelíbí něco v politice zúčastněných států. Myslím, že se to stalo velmi reálnou hrozbou pro mnoho zemí, které drží své zlaté a devizové rezervy v těchto měnách.

Podle odhadů analytiků, a to je objektivní analýza, začne přeměna globálních zásob právě proto, že pro ně při takovém nedostatku není místo. Budou přeměněny z oslabujících měn na skutečné zdroje, jako jsou potraviny, energetické komodity a další suroviny. Ostatní země to samozřejmě udělají. Je zřejmé, že tento proces bude dále podporovat globální dolarovou inflaci.

Pokud jde o Evropu, jejich neúspěšná energetická politika, slepě sázející vše na obnovitelné zdroje a spotové dodávky zemního plynu, které od třetího čtvrtletí loňského roku způsobily zdražování energií – opět dlouho před operací v Donbasu – také umocnily zdražování. Nemáme s tím absolutně nic společného. Jejich vlastním přičiněním ceny přeskočily a nyní znovu hledají někoho, kdo by mohl vinit.

Špatné výpočty Západu ovlivnily nejen čisté náklady na zboží a služby, ale také vedly ke snížení produkce hnojiv, zejména dusíkatých hnojiv vyrobených ze zemního plynu. Celkově globální ceny hnojiv od poloviny roku 2021 do února 2022 vyskočily o více než 70 procent.

Bohužel v současné době neexistují podmínky, které by tyto cenové trendy mohly překonat. Naopak, ztížená překážkami provozu ruských a běloruských výrobců hnojiv a narušenou logistikou dodávek se tato situace blíží do slepé uličky.

Není těžké předvídat budoucí vývoj. Nedostatek hnojiv znamená nižší sklizeň a vyšší riziko nedostatečně zásobeného globálního trhu s potravinami. Ceny půjdou ještě výše, což by mohlo vést k hladu v nejchudších zemích. A bude to mít plně na svědomí americká administrativa a evropská byrokracie.

Chci ještě jednou zdůraznit: tento problém nevznikl dnes ani za poslední tři nebo čtyři měsíce. A jistě, není to chyba Ruska, jak se někteří demagogové snaží prohlašovat a přesouvají odpovědnost za současný stav ve světové ekonomice na naši zemi.

Možná by bylo dokonce hezké slyšet, že jsme tak mocní a všemocní, že dokážeme vyhodit do povětří inflaci na Západě, ve Spojených státech a v Evropě, nebo že dokážeme udělat věci, abychom všechno uvrhli do nepořádku. Možná by bylo hezké cítit tuto sílu, jen kdyby v tom byla pravda. Tato situace se schyluje již léta, podněcována krátkozrakými činy těch, kteří jsou zvyklí řešit své problémy na úkor někoho jiného a spoléhali a stále spoléhají na mechanismus finančních emisí, že převáží a čerpají obchodní toky, čímž eskalují. deficity a vyvolávání humanitárních katastrof v určitých oblastech světa. Dodám, že jde v podstatě o stejnou predátorskou koloniální politiku jako v minulosti, ale samozřejmě v nové iteraci, jemnější a sofistikovanější edici. Zpočátku to možná ani nepoznáte.

Současnou prioritou mezinárodního společenství je zvýšit dodávky potravin na globální trh, zejména uspokojit požadavky zemí, které potraviny potřebují nejvíce.

Při zajišťování domácí potravinové bezpečnosti a zásobování domácího trhu je Rusko také schopno zvýšit vývoz potravin a hnojiv. Například náš vývoz obilí v příští sezóně může být zvýšen na 50 milionů tun.

Zároveň tam budou problémy, a ne naší vinou. Ano, na papíře ruské obilí, potraviny a hnojiva… Mimochodem, Američané přijali sankce na naše hnojiva a Evropané je následovali. Později je Američané zvedli, protože viděli, k čemu to může vést. Evropané ale neustoupili. Jejich byrokracie je pomalá jako mlýn na mouku v 18. století. Jinými slovy, každý ví, že udělal hloupost, ale z byrokratických důvodů je pro něj obtížné vystopovat své kroky.

Jak jsem řekl, Rusko je připraveno přispět k vyrovnání globálních trhů se zemědělskými produkty a vidíme, že naši kolegové z OSN, kteří si uvědomují rozsah globálního potravinového problému, jsou připraveni k dialogu. Mohli bychom mluvit o vytvoření normálních logistických, finančních a přepravních podmínek pro zvýšení exportu ruských potravin a hnojiv.

Pokud jde o dodávky ukrajinských potravin na světové trhy – musím to zmínit kvůli četným spekulacím – nebráníme jim. Oni to dokážou. Netěžili jsme v černomořských přístavech Ukrajiny. Mohou vyčistit vody a obnovit vývoz potravin. Zajistíme bezpečnou plavbu civilních plavidel. Žádný problém.

Ale o čem to mluvíme? Podle ministerstva zemědělství USA se záležitost týká 6 milionů tun pšenice (odhadujeme to na 5 milionů tun) a 7 milionů tun kukuřice. Tohle je úplně ono. Vzhledem k tomu, že celosvětová produkce pšenice činí 800 milionů tun, 5 milionů tun má pro globální trh malý rozdíl, jak můžete vidět.

Každopádně ukrajinské obilí lze vyvážet, a to nejen přes černomořské přístavy. Další cesta vede přes Bělorusko, což je mimochodem nejlevnější cesta. Nebo přes Polsko nebo Rumunsko, jak chcete. Ve skutečnosti existuje pět nebo šest exportních tras.

Problém není u nás, problém je s přiměřeností lidí, kteří v Kyjevě řídí. Mohou se rozhodnout, co udělají, a alespoň v tomto konkrétním případě by neměli přebírat vedení od svých zahraničních šéfů, svých pánů za oceánem.

Svět opět prochází érou drastických změn. Mezinárodní instituce se hroutí a pokulhávají. Bezpečnostní záruky jsou znehodnocovány. Západ si dal záležet na tom, že odmítl dostát svým dřívějším závazkům. Bylo prostě nemožné dosáhnout s nimi nových dohod.

Vzhledem k těmto okolnostem a na pozadí rostoucích rizik a hrozeb bylo Rusko nuceno pokračovat ve speciální vojenské operaci. Bylo to těžké, ale nutné rozhodnutí a byli jsme nuceni ho udělat.

Bylo to rozhodnutí suverénní země, která má еру bezpodmínečné právo prosazovat svou bezpečnost, která vychází z Charty OSN. Toto rozhodnutí bylo zaměřeno na ochranu našeho lidu a obyvatel lidových republik Donbass, kteří byli dlouhých osm let vystaveni genocidě ze strany kyjevského režimu a neonacistů, kteří požívali plné ochrany Západu.

Západ se nejen snažil realizovat „protiruský“ scénář, ale také se zapojil do aktivního vojenského rozvoje ukrajinského území a zaplavil Ukrajinu zbraněmi a vojenskými poradci. A pokračuje v tom i nyní. Upřímně řečeno, nikdo nevěnuje pozornost ekonomice nebo blahobytu lidí, kteří tam žijí, jen se o to vůbec nestarají, ale nikdy nešetřili penězi na vytvoření opěrného bodu NATO na východě, který je namířen proti Rusku a pěstovat agresi, nenávist a rusofobii.

Dnes naši vojáci a důstojníci, stejně jako milice Donbasu, bojují za ochranu svých lidí. Bojují za budoucnost Ruska jako velké, svobodné a bezpečné multietnické země, která činí svá vlastní rozhodnutí, určuje svou vlastní budoucnost, spoléhá na svou historii, kulturu a tradice a odmítá jakékoli vnější pokusy vnucovat pseudohodnoty prosáklé dehumanizací. a morální degradace.

Cíle naší speciální vojenské operace budou bezpochyby splněny. Klíčem k tomu je odvaha a hrdinství našich vojáků, konsolidovaná ruská společnost, jejíž podpora dodává sílu a sebevědomí ruské armádě a námořnictvu a hluboké pochopení pravdy a historické spravedlnosti naší věci, kterou je vybudovat a posílit Rusko jako silnou suverénní mocí.

Nejde nám tedy jen o obranu naší politické suverenity a národní identity, ale také o posílení všeho, co určuje ekonomickou, finanční, odbornou a technologickou nezávislost naší země.

Samotná struktura západních sankcí spočívala na falešné premise, že ekonomicky Rusko není suverénní a je kriticky zranitelné. Nechali se tak unést šířením mýtu o ruské zaostalosti a jeho slabé pozici v globální ekonomice a obchodu, že tomu zřejmě sami začali věřit.

Tyto změny jsou výsledkem našeho plánovaného úsilí o vytvoření udržitelné makroekonomické struktury, zajištění potravinové bezpečnosti, zavedení programů náhrady dovozu a vytvoření vlastního platebního systému, abychom jmenovali alespoň některé.

Omezení sankcí samozřejmě přineslo zemi mnoho výzev. Některé společnosti mají nadále problémy s náhradními díly. Naše společnosti ztratily přístup k mnoha technologickým řešením. Logistika je v rozkladu.

Ale na druhou stranu nám to všechno otevírá nové možnosti – často o tom mluvíme, ale je to skutečně tak. To vše je impulsem k vybudování ekonomiky s plným než částečným technologickým, výrobním, lidským a vědeckým potenciálem a suverenitou.

Přirozeně je nemožné vyřešit tak komplexní výzvu okamžitě. Je třeba pokračovat v systematické práci s výhledem do budoucna. Přesně to Rusko dělá tím, že realizuje své dlouhodobé plány rozvoje odvětví ekonomiky a posilování sociální sféry. Současné pokusy vedou pouze k úpravám a úpravám plánů bez změny jejich strategické orientace.

První zásadou je otevřenost. Skutečně suverénní státy mají vždy zájem na rovnocenném partnerství a na přispění ke globálnímu rozvoji. Naopak, slabé a závislé země obvykle hledají nepřátele, přiživují xenofobii nebo ztrácejí poslední zbytky identity a nezávislosti, slepě následujíce svou vrchnost.

Rusko nikdy nepůjde po cestě sebeizolace a autarkie, ačkoli o tom naši takzvaní západní přátelé doslova sní. Navíc rozšiřujeme spolupráci se všemi, kteří o to mají zájem, chtějí s námi spolupracovat a budou i nadále spolupracovat. Je jich mnoho. Na tomto místě je nebudu vypisovat. Tvoří drtivou většinu lidí na Zemi. Nebudu nyní vyjmenovávat všechny tyto země. Je to všeobecně známé.

Neřeknu nic nového, když vám připomenu, že každý, kdo chce pokračovat v práci nebo spolupracuje s Ruskem, je vystaven očividnému tlaku ze strany Spojených států a Evropy; jde to až k přímým hrozbám. Tento druh vydírání však znamená málo, pokud jde o země v čele se skutečnými vůdci, kteří znají rozdíl mezi svými vlastními národními zájmy, zájmy svých lidí – a zájmy někoho jiného.

Rusko bude s těmito státy budovat hospodářskou spolupráci a podporovat společné projekty. Zároveň budeme určitě pokračovat ve spolupráci se západními společnostmi, které na ruském trhu i přes bezprecedentní převraty zůstaly – i takové existují.

Věříme, že rozvoj pohodlné a nezávislé platební infrastruktury v národních měnách je pevným a předvídatelným základem pro prohlubování mezinárodní spolupráce. Abychom pomohli společnostem z jiných zemí rozvíjet logistické a kooperační vazby, pracujeme na zlepšení dopravních koridorů, zvýšení kapacity železnic, překládkové kapacity v přístavech v Arktidě a ve východní, jižní a dalších částech země, včetně Azovsko–Černé moře a Kaspické moře – stanou se nejdůležitějším úsekem severojižního koridoru, který zajistí stabilní spojení s Blízkým východem a jižní Asií. Očekáváme, že nákladní doprava na této trase začne v blízké budoucnosti stabilně růst.

Zahraniční obchod však není naší jedinou prioritou. Rusko hodlá zvýšit vědeckou, technologickou, kulturní, humanitární a sportovní spolupráci založenou na rovnosti a vzájemném respektu mezi partnery. Naše země bude zároveň usilovat o odpovědné vedení ve všech těchto oblastech.

Druhým principem našeho dlouhodobého rozvoje je spoléhání se na svobodu podnikání. Každá soukromá iniciativa zaměřená na prospěch Ruska by měla dostat maximální podporu a prostor pro realizaci.

Pandemie a nedávné události potvrdily, jak důležitá je flexibilita a svoboda v ekonomice. Ruské soukromé podniky – v tvrdých podmínkách, uprostřed pokusů omezit náš rozvoj jakýmikoli prostředky – prokázaly, že jsou schopny konkurovat na globálních trzích. Za adaptaci Ruska na rychle se měnící vnější podmínky by měly být připsány i soukromé podniky. Rusko potřebuje zajistit dynamický rozvoj ekonomiky – přirozeně se spoléhat na soukromé podnikání.

Budeme pokračovat ve snižování administrativních překážek. Například v letech 2016–2018 jsme uvalili moratorium na rutinní audity malých podniků. Následně bylo prodlouženo do roku 2022. V roce 2020 bylo toto moratorium rozšířeno i na středně velké společnosti. Zhruba čtyřnásobně se také snížil počet neplánovaných auditů.

Nezůstali jsme u toho a loni v březnu jsme zrušili rutinní audity všem podnikatelům bez ohledu na velikost jejich podnikání, pokud jejich činnost neohrožuje lidi ani životní prostředí. V důsledku toho se počet rutinních auditů ve srovnání s loňským rokem šestkrát snížil.

Proč uvádím tolik podrobností? Jde o to, že po zavedení moratoria na audity se počet porušení ze strany podnikatelů – to byl výsledek – nezvýšil, ale naopak snížil. To svědčí o vyspělosti a odpovědnosti ruských podniků. Samozřejmě by jim měla být nabídnuta motivace, spíše než aby byli nuceni dodržovat předpisy a požadavky.

Existuje tedy každý důvod k dalšímu radikálnímu kroku vpřed, tedy k definitivnímu a trvalému opuštění většiny auditů všech ruských podniků, s výjimkou rizikových nebo potenciálně nebezpečných činností. Všichni už dávno pochopili, že není potřeba kontrolovat všechny bez výjimky. Měl by fungovat přístup orientovaný na riziko. Žádám vládu, aby v nejbližších měsících vypracovala konkrétní parametry takové reformy.

Je tu ještě jedno pro byznys velmi citlivé téma, které se dnes stalo také důležitým pro naši národní bezpečnost a ekonomickou odolnost. Abychom omezili a minimalizovali nejrůznější zneužívání a mezery k vyvíjení tlaku na podnikatele, důsledně odstraňujeme z trestního práva volné předpisy, které se vztahují na hospodářskou kriminalitu.

Loni v březnu byl podepsán zákon, podle kterého daňová trestní řízení proti podnikatelům podává k soudu pouze daňová služba – jinak to nejde. V brzké době bude schválen návrh zákona o zkrácení promlčecí doby u daňových trestných činů a o zamítnutí žalob na zahájení trestního stíhání po zaplacení daňových nedoplatků.

Pracujeme–li komplexně, i když obezřetně, musíme dekriminalizovat širokou škálu hospodářských deliktů, například ty, které trestají podniky bez licence nebo akreditace. To je dnes kontroverzní praxe, protože naši západní partneři nelegitimně odmítají poskytovat takové licence.

Naše vlastní agentury nesmějí samostatně činit naše podniky trestně odpovědnými za to, že ve skutečnosti neudělaly nic špatného. Problém je v tom a malé podniky to velmi dobře chápou – pokud platnost licence vypršela a západní partneři ji odmítnou prodloužit, co mají podniky dělat, aby ukončily provoz? V žádném případě je nechte pracovat. Státní dohled by měl pokračovat, ale nemělo by docházet k nepřiměřeným zásahům do podnikání.

Rovněž má smysl uvažovat o zvýšení hranice trestní odpovědnosti za nezaplacené clo a další podobné daně. Navíc jsme dlouho nepřehodnocovali parametry pojmů „velká“ a „velmi velká“ ekonomická ztráta pro účely hospodářských deliktů, přestože inflace od roku 2016 narůstá o 50 %. Zákon nyní nereflektuje současnou realitu a potřeby být opraven.

Musíme přehodnotit podmínky pro zadržování podnikatelů a pro prodloužení předběžného vyšetřování. Není žádným tajemstvím, že tyto praktiky byly dlouhodobě používány nevhodně.

Podniky byly nuceny ukončit činnost nebo zkrachovat ještě před ukončením vyšetřování. V důsledku toho trpí pověst majitelů a značky, nemluvě o přímých finančních ztrátách, ztrátě podílu na trhu a pracovních míst.

Chci požádat orgány činné v trestním řízení, aby tyto praktiky ukončily. Rovněž žádám vládu a Nejvyšší soud, aby do 1. října tohoto roku navrhly příslušnou legislativu.

Kromě toho byl v Radě bezpečnosti vydán zvláštní pokyn, aby se prošetřovaly zahájené trestní případy bez pozdějšího řízení před soudem. Počet takových případů v posledních letech roste. Známe důvody. Případ je často otevřen bez dostatečných důvodů nebo k vyvíjení tlaku na jednotlivce. Budeme o tom diskutovat na podzim, abychom přijali legislativní opatření a změnili způsob, jakým naše orgány činné v trestním řízení fungují.

Je samozřejmé, že regionální vlády hrají významnou roli při vytváření moderního podnikatelského prostředí. Jak je během petrohradského fóra zvykem, vyzdvihuji regiony, které dosáhly významného pokroku v národním hodnocení investičního klimatu sestaveném Agenturou pro strategické iniciativy.

V první trojici došlo ke změnám. Moskva a Tatarstán zůstaly na špici a přidala se k nim Moskevská oblast, která se v rozmezí jednoho roku dostala z osmého místa do první trojky. Mezi lídry žebříčku dále patří Tula, Nižnij Novgorod, Ťumeň, Novgorod a Sachalin, Petrohrad a Baškortostán.

Samostatně bych chtěl vyzdvihnout regiony, které udělaly největší pokrok, jako je region Kurgan, který se posunul o 36 míst nahoru; území Perm a území Altaj, o 26 míst více; Ingušsko, až 24 bodů; a region Ivanovo, který se posunul o 17 míst nahoru.

Federální vláda a regionální a obecní vlády by se měly zaměřit na podporu individuálních podnikatelských iniciativ v malých městech a odlehlých venkovských komunitách. Jsme si vědomi takových příběhů úspěchu. To zahrnuje vývoj oblíbeného softwaru a marketing místně vyrobených biopotravin a produktů šetrných k životnímu prostředí na celostátní úrovni pomocí domácích webových stránek.

Je důležité vytvářet nové příležitosti, zavádět moderní maloobchodní formáty, včetně platforem elektronického obchodování, jak jsem zmínil výše, a snížit náklady na logistiku, dopravu a další náklady, mimo jiné pomocí modernizovaných poboček Ruské pošty.

Důležité je také pomoci zaměstnancům malých podniků, živnostníkům a začínajícím podnikatelům získat další dovednosti a kompetence. Zahrňte prosím odpovídající opatření šitá na míru malým městům a venkovským a odlehlým oblastem jako samostatnou linii do národního projektu na podporu malých a středních podniků.

Skutečný, stabilní úspěch a pocit důstojnosti a sebeúcty se dostaví pouze tehdy, když spojíte svou budoucnost a budoucnost svých dětí se svou vlastí. Dlouhodobě udržujeme vazby s mnoha lidmi a jsem si vědom nálady mnoha šéfů a majitelů našich společností. Mnohokrát jste mi řekl, že podnikání je mnohem víc než jen vytváření zisku, a já s tím plně souhlasím. Jde o to změnit život kolem sebe, přispět k rozvoji svých domovských měst, regionů a země jako celku, což je nesmírně důležité pro seberealizaci. Není nic jako služba lidem a společnosti. To je smysl vašeho života a práce.

Nedávné události znovu potvrdily to, co jsem vždy říkal: doma je mnohem lépe. Ti, kteří odmítli slyšet toto jasné poselství, ztratili na Západě stovky milionů, ne–li miliardy dolarů, v něčem, co vypadalo jako bezpečný přístav pro jejich majetek.

Rád bych ještě jednou vzkázal našim kolegům, těm, kteří jsou v tomto publiku i těm, kteří zde nejsou: prosím, nepadněte znovu do stejné pasti. Naše země má obrovský potenciál a úkolů, které vyžadují váš příspěvek, je víc než dost. Investovat zde do vzniku nových podniků a pracovních míst, do rozvoje infrastruktury cestovního ruchu, podporovat školy, univerzity, zdravotnictví a sociální sféru, kulturu a sport. Vím, že mnoho z vás to dělá. Vím to, ale chtěl jsem to říct znovu.

Tak chápaly své ušlechtilé poslání rody Bakhrušin, Morozov, Ščukin, Rjabušinskij, Akčurin, Galeyev, Apanajev, Matsijev, Mamontov, Treťjakov, Arsanov, Dadašev a Gadžijev. Mnoho ruských, tatarských, burjatských, čečenských, daghestánských, jakutských, osetských, židovských, arménských a dalších kupeckých a podnikatelských rodin nezbavilo své dědice patřičného podílu a zároveň se zapsali svými jmény do historie naší země.

Mimochodem ještě jednou bych rád poznamenal, že se teprve uvidí, co je pro potenciální dědice důležitější: peníze a majetek nebo dobré jméno jejich předků a služba vlasti. To druhé je něco, co se nedá promrhat nebo, pardon můj jazyk, plýtvat na pití.

Dobré jméno je něco, co bude vždy patřit vašim potomkům, budoucím generacím. Vždy to bude součástí jejich životů, budou přecházet z jedné generace na druhou, pomáhat jim a dělat je silnějšími, než je mohou udělat peníze nebo majetek, který mohou zdědit.

Odpovědná a vyvážená makroekonomická politika je třetím hlavním principem našeho dlouhodobého rozvoje. Ve skutečnosti nám tato politika do značné míry umožnila odolat bezprecedentnímu tlaku vyvolanému sankcemi. Dovolte mi zopakovat, že se jedná o zásadní politiku z dlouhodobého hlediska, nejen pro reakci na současné výzvy. Nebudeme kráčet ve stopách našich západních kolegů tím, že budeme replikovat jejich hořkou zkušenost, která rozjela inflační spirálu a narušila jejich finance.

Naším cílem je zajistit robustní ekonomický růst pro nadcházející roky, snížit inflační zátěž našich lidí a podniků a dosáhnout střednědobé a dlouhodobé cílové míry inflace ve výši čtyř procent. Inflace byla jednou z prvních věcí, které jsem ve svých poznámkách zmínil, takže vám řeknu toto: zůstáváme oddáni tomuto cíli čtyřprocentní inflace.

Již jsem pověřil vládu, aby vypracovala návrhy týkající se nových rozpočtových pokynů. Musí zajistit, aby naše rozpočtová politika byla předvídatelná a umožnila nám co nejlépe využít vnější ekonomické podmínky. Proč to všechno potřebujeme? Postavit hospodářský růst na stabilnější základ a zároveň splnit naše cíle v oblasti infrastruktury a technologií, které poskytují základ pro zlepšení blahobytu našich lidí.

Pravda, některé mezinárodní rezervní měny se v poslední době vydaly na sebevražednou cestu, což je evidentní fakt. V každém případě mají zjevně sebevražedné úmysly. Používat je k „sterilizaci“ naší peněžní zásoby samozřejmě nedává žádný smysl. Stále platí zásada plánování útraty podle toho, kolik vyděláváte. Takto to funguje a my tomu rozumíme.

Sociální spravedlnost je čtvrtým principem našeho rozvoje. Pokud jde o podporu hospodářského růstu a podnikatelských iniciativ, musí existovat silný sociální rozměr. Tento model rozvoje musí nerovnosti místo prohlubování snižovat, na rozdíl od toho, co se děje v jiných zemích. Abych byl upřímný, nebyli jsme v popředí, pokud jde o plnění těchto cílů. V tomto ohledu musíme ještě vyřešit mnoho problémů a problémů.

Snížení chudoby a nerovnosti je o vytváření poptávky po ruských výrobcích v celé zemi, překlenutí propasti mezi regiony z hlediska jejich schopností a vytváření nových pracovních míst tam, kde jsou nejvíce potřeba. To jsou hlavní hnací síly hospodářského rozvoje.

Dovolte mi zdůraznit, že generování pozitivní dynamiky, pokud jde o růst příjmů domácností a snižování chudoby, jsou hlavními ukazateli výkonnosti vládních agentur a státu obecně. V této oblasti musíme již letos dosáhnout hmatatelných výsledků, a to i přes všechny objektivní výzvy, kterým čelíme. Tento úkol jsem již pověřil vládu.

Zároveň byla o 10 procent zvýšena i minimální mzda a životní minimum – referenční údaj pro výpočet mnoha sociálních dávek a plateb – v souladu s tím by měly růst i tyto dávky a zvýšit příjmy asi 15 milionů lidí.

V posledních letech jsme vybudovali holistický systém podpory nízkopříjmových rodin s dětmi. Ženy mají nárok na státní podporu od rané fáze těhotenství až do 17 let věku dítěte.

Životní úroveň a prosperita lidí jsou nejdůležitějšími demografickými faktory; současná situace je poměrně náročná kvůli několika negativním demografickým vlnám, které se v poslední době překrývají. V dubnu se v Rusku narodilo necelých sto tisíc dětí, téměř o 13 procent méně než v dubnu 2020.

Žádám vládu, aby nadále sledovala vývoj dalších podpůrných opatření pro rodiny s dětmi. Musí být dalekosáhlé a úměrné velikosti mimořádné demografické výzvy, které čelíme.

Budoucnost Ruska zajišťují rodiny se dvěma, třemi a více dětmi. Musíme proto udělat víc než jen přímou finanční podporu – musíme zacílit a nasměrovat zdravotnictví, školství a všechny oblasti, které určují kvalitu života lidí, k potřebám rodin s dětmi.

Tento problém řeší kromě jiných přístupů národní sociální iniciativy, které regionální týmy a Agentura pro strategické iniciativy realizují společně. Letos na podzim posoudíme výsledky jejich práce, přezkoumáme a seřadíme ruské regiony podle kvality života, abychom ty nejlepší zkušenosti a postupy uplatňovali v co nejširším měřítku v celé zemi.

Zvýšili jsme přímé rozpočtové výdaje na rozšíření dopravních koridorů. Příští rok bude spuštěn ambiciózní plán výstavby a opravy jádrové sítě federálních a regionálních dálnic. Během příštích pěti let má být upraveno nejméně 85 procent silnic.

Rozpočtové půjčky na infrastrukturu jsou novým nástrojem, který je široce používán. Úvěry jsou poskytovány na 15 let s 3% RPSN. Jak jsem již zmínil, jsou mnohem populárnější, než jsme si původně mysleli. Regiony mají několik dobře promyšlených a slibných projektů, které by měly být zahájeny co nejdříve. Podíváme se, jak můžeme toto podpůrné opatření využít. O tomto problému jsme diskutovali včera večer. Říkám, že je to spolehlivý nástroj.

Modernizace služeb v oblasti bydlení a veřejných služeb je samostatná záležitost s řadou nevyřízených problémů. Toto odvětví je chronicky podinvestováno ve výši 4,5 bilionu rublů. Více než 40 procent sítí potřebuje vyměnit, což způsobuje jejich nízkou účinnost a velké ztráty. Přibližně 3 procenta sítí se každý rok stanou nepoužitelnými, ale ne více než 2 procenta budou nahrazena, což každý rok problém ještě zhoršuje.

Navrhuji konsolidaci zdrojů a zahájení komplexního programu pro modernizaci bydlení a inženýrských sítí a jeho synchronizaci s dalšími plány rozvoje infrastruktury a generálních oprav bydlení. Cílem je zvrátit situaci a postupně snižovat počet zastaralých sítí, stejně jako to děláme stěhováním lidí ze stavebně nebezpečných budov nebo opravou komunikací. Budeme podrobně diskutovat o bydlení a inženýrských sítích a stavebním komplexu s guvernéry na zasedání prezidia Státní rady příští týden.

Samostatně navrhuji navýšení zdrojů na financování projektů na vytvoření pohodlného městského prostředí v malých městech a historických sídlech. Tento program nám funguje dobře. Navrhuji vyčlenit dalších 10 miliard rublů ročně na tyto účely v letech 2023–2024.

Vyčleníme další finanční prostředky na renovaci městských oblastí ve federálním okruhu Dálného východu. Chci, aby vláda na tento účel vyčlenila vyhrazené finanční prostředky jako součást programů na půjčování rozpočtu na infrastrukturu a modernizaci bydlení a veřejných služeb, jakož i další rozvojové programy.

Podpora komplexních zlepšení a rozvoje venkovských oblastí je pro nás hlavní prioritou. Lidé, kteří tam žijí, živí zemi. Nyní vidíme, že také živí velkou část světa, takže musí žít v pohodlí a důstojnosti. V této souvislosti žádám vládu, aby na příslušný program vyčlenila dodatečné finanční prostředky. Jako zdroj financování zde mohou sloužit vývozní cla na zemědělskou produkci. Jedná se o trvalý zdroj příjmů. Samozřejmě může docházet k výkyvům, ale alespoň to zajišťuje konstantní tok příjmů.

Samostatně navrhuji, abychom rozšířili programy na modernizaci a modernizaci venkovských kulturních center, jakož i regionálních divadel a muzeí tím, že na každý z těchto projektů v letech 2023 a 2024 přidělíme šest miliard rublů.

To, co jsem právě řekl o kulturních institucích, je něco, na co se lidé opravdu těší, na čem jim opravdu záleží. Uvedu příklad z nedávné doby: při předávání medailí Hrdina práce mě jeden z oceněných, Vladimir Michajlov z Jakutska, přímo požádal o pomoc s vybudováním kulturního centra ve své rodné vesnici. Bylo to během části obřadu, kdy se setkáváme za zavřenými dveřmi. Určitě to uděláme. Skutečnost, že lidé upozorňují na toto téma na všech úrovních, ukazuje, že skutečně touží po realizaci těchto projektů.

Na tomto místě bych rád učinil okrajovou poznámku k tématu, které je nyní obzvláště aktuální, protože jsme na začátku léta, kdy si Rusové obvykle berou letní prázdniny.

Každým rokem stále více turistů chce navštívit nejkrásnější kouty naší země: národní parky, přírodní rezervace a přírodní rezervace. Podle dostupných odhadů má letos tento turistický proud přesáhnout 12 milionů lidí. Je nezbytné, aby si všechny vládní orgány, podniky a turisté dobře uvědomovali, co mohou a nemohou dělat na těchto územích, kde mohou budovat infrastrukturu cestovního ruchu a kde je taková činnost přísně zakázána, protože ohrožuje jedinečné a křehké ekosystémy.

V této souvislosti bych vás rád upozornil na skutečnost, že musíme předem zjistit všechny relevantní odhady a zajistit, aby rozhodnutí byla vyvážená. Musíme to brát vážně.

Chtěl bych klást zvláštní důraz na nutnost zachovat jezero Bajkal. Konkrétně jde o komplexní rozvojový projekt pro město Bajkalsk, který se musí stát vzorem udržitelného, ekologicky citlivého obecního řízení.

Nejde jen o to, zbavit se nahromaděných negativních dopadů bajkalské celuló zky a papíru na životní prostředí, ale také o nastavení vyšší životní úrovně města a jeho přeměnu na typickou destinaci ekologické turistiky v Rusku. Při realizaci tohoto projektu se musíme spolehnout na nejmodernější technologie a čistou energii.

Celkově budeme vyvíjet čisté technologie, abychom dosáhli cílů, které jsme si stanovili v oblasti ekologické modernizace výrobních zařízení, a abychom snížili nebezpečné emise, zejména ve velkých průmyslových centrech. Budeme také pokračovat v práci na ekonomických projektech s uzavřenou smyčkou, zelených projektech a ochraně klimatu. O těchto problémech jsem podrobně mluvil na tomto fóru minulý rok.

V důsledku toho šestý průřezový princip rozvoje, který konsoliduje naši práci, je podle mého názoru dosažení skutečné technologické suverenity, vytvoření integrálního systému ekonomického rozvoje, který není závislý na zahraničních institucích, pokud jde o kriticky důležité komponenty. Potřebujeme rozvíjet všechny oblasti života na kvalitativně nové technologické úrovni, aniž bychom byli pouhými uživateli řešení z jiných zemí. Musíme mít technologické klíče k vývoji zboží a služeb nové generace.

V minulých letech jsme zaměřili velkou pozornost na substituci dovozu, uspěli jsme v řadě průmyslových odvětví, včetně zemědělství, farmacie, lékařského vybavení, obranné výroby a několika dalších.

Měl bych však zdůraznit, že v naší společnosti se hodně diskutuje o nahrazování dovozu. A není to všelék ani komplexní řešení. Budeme–li pouze napodobovat ostatní, když se snažíme nahradit cizí zboží kopiemi, byť velmi kvalitními, můžeme skončit tím, že budeme neustále dohánět, zatímco bychom měli být o krok napřed a vytvářet vlastní konkurenceschopné technologie, zboží a služby, které stát se novými globálními standardy.

Pokud si vzpomínáte, Sergej Koroljov nejenom kopíroval nebo lokálně upgradoval ukořistěnou raketovou technologii. Zaměřil se na budoucnost a navrhl unikátní plán vývoje rakety R–7. Vydláždil lidstvu cestu do vesmíru a ve skutečnosti nastavil standard pro celý svět na desítky let dopředu.

Proaktivně – tak tehdy pracovali zakladatelé mnoha sovětských výzkumných programů. A dnes, na základě těchto základů, naši návrháři pokračují v pokroku a ukazují svou hodnotu. Právě díky nim má Rusko nadzvukové zbraně, které v žádné jiné zemi neexistují. Rosatom zůstává lídrem v jaderné technologii a vyvíjí naši flotilu ledoborců s jaderným pohonem. Mnoho ruských řešení AI a Big Data je nejlepší na světě.

Znovu zopakuji, že technologický rozvoj je průřezovou oblastí, která bude definovat současnou dekádu a celé 21.století. Na nadcházejícím zasedání Rady pro strategický rozvoj do hloubky přezkoumáme naše přístupy k budování přelomové ekonomiky založené na technologiích – technologické ekonomice. Je toho tolik, o čem můžeme diskutovat.

Především je třeba učinit mnoho manažerských rozhodnutí v oblasti inženýrského vzdělávání a přenosu výzkumu do reálné ekonomiky a zajištění finančních zdrojů pro rychle rostoucí high–tech společnosti. Budeme také diskutovat o vývoji průřezových technologií a postupu projektů digitální transformace v jednotlivých odvětvích.

Aby bylo jasno, samozřejmě není možné vyrobit každý produkt a není to potřeba. Potřebujeme však vlastnit kritické technologie, abychom se mohli rychle pohybovat, pokud bychom potřebovali zahájit vlastní výrobu jakéhokoli produktu. To jsme udělali, když jsme rychle začali vyrábět vakcíny proti koronaviru a nedávno jsme zahájili výrobu mnoha dalších produktů a služeb.

Například poté, co nepoctiví partneři KamAZ odešli z ruského trhu, jejich místo zaujaly domácí společnosti, které dodávají díly pro tradiční modely a dokonce i pokročilé hlavní, transportní a těžké vozy.

Petrohradský traktorový závod je dalším příkladem. Její bývalý zahraniční partner přestal prodávat motory a poskytovat záruční údržbu. Výrobci motorů z Jaroslavle a Tutajeva přišli na pomoc a začali dodávat své motory. V důsledku toho dosáhla produkce zemědělské techniky v Petrohradském traktorovém závodě v březnu až dubnu rekordního maxima. Neklesla, ale dosáhla historického maxima.

Zopakuji, že Rusko disponuje odborným, vědeckým a technologickým potenciálem pro vývoj produktů, které se těší vysoké poptávce, včetně domácích spotřebičů a stavebního vybavení, jakož i průmyslového a servisního vybavení.

Dnešním úkolem je navýšit kapacity a rychle zprovoznit potřebné linky. Jedním z klíčových problémů jsou pohodlné pracovní podmínky pro podniky a také dostupnost připravených výrobních míst.

Za prvé – financování. Projekty zahájené v těchto společnostech musí mít dlouhodobý úvěrový zdroj po dobu až deseti let s roční úrokovou sazbou nižší než sedm procent v rublech. O všech těchto otázkách jsme diskutovali i s našimi ekonomickými agenturami. Všichni souhlasili, takže budeme pokračovat.

Za třetí – podpora výroby v rané fázi rozběhu, vytvoření balíčku zakázek včetně dotování nákupů hotových výrobků těmito podniky. Není to snadný problém, ale myslím, že dotace mohou být vyžadovány. Jsou potřeba k zajištění trhu. Musíme to prostě vyřešit.

Za páté a pravděpodobně nejdůležitější – musíme nastavit mechanismy garantované dlouhodobé poptávky po nových inovativních produktech, které se chystají vstoupit na trh. Připomínám vládě, že tyto zvýhodněné podmínky a příslušné průmyslové klastry musí být spuštěny již od 1. ledna 2023.

V souvislosti s tím chci říci, že jak nové, tak již fungující body průmyslového růstu musí přitahovat malé podniky a zapojit je do jejich oběžné dráhy. Pro podnikatele, pro malé subjekty je klíčové vidět horizont a uchopit své vyhlídky.

Žádám proto vládu spolu se společností SME [Federální korporace pro rozvoj malého a středního podnikání] a našimi největšími společnostmi, aby spustila nástroj pro dlouhodobé smlouvy mezi společnostmi se státní účastí a malými a středními podniky. To zajistí poptávku po produktech těchto podniků na roky dopředu, zatímco dodavatelé se mohou s jistotou zavázat ke spuštění nového výrobního závodu nebo rozšíření stávajícího, aby splnili tuto objednávku.

Doplňuji, že jsme již výrazně zkrátili dobu výstavby průmyslových objektů a odstranili zbytečné těžkopádné postupy, ale stále jsou zde velké rezervy, je na čem pracovat, je kam se posunout. Vytvoření výrobních budov od nuly tedy stále vyžaduje jeden a půl až tři roky, přičemž pořízení hotových prostor je omezeno stále vysokými úrokovými sazbami z úvěrů.

V tomto ohledu, aby mohl domácí byznys rychle rozšířit výrobu potřebných produktů, navrhuji spustit zásadně nový nástroj: průmyslovou hypotéku. Hovoříme o zvýhodněných dlouhodobých úvěrech se sazbou pět procent ročně. Podniky, které plánují koupit hotové plochy pro výrobu, budou mít nárok na takové půjčky. Žádám vládu, aby neprodleně projednala všechny podrobnosti s ruským bankovním sektorem, aby průmyslové hypotéky začaly v blízké budoucnosti plně fungovat.

Rychlost a rozsah změn v globální ekonomice, financích a mezinárodních vztazích se zvyšuje. Posun od globalizace k modelu multipolárního růstu je stále zřetelnější. Utváření a zrod nového světového řádu je nepochybně obtížný proces. Stále budeme čelit mnoha výzvám, rizikům a faktorům, které je dnes dokonce obtížné předvídat a předvídat.

Je ale zřejmé, že pravidla pro udržení nového světového řádu budou určovat silné, suverénní státy – ty, které se nepohybují po již někým načrtnuté trajektorii. Pouze silné státy a suverénní mohou mít slovo v tomto světovém řádu, který se znovu rodí, nebo je odsouzen stát se nebo zůstat kolonií zbavenou volebního práva.

Je třeba se snažit posouvat vpřed, měnit se, cítit dech doby a projevovat k tomu národní vůli a odhodlání. Rusko vstupuje do nadcházející éry jako mocná suverénní země. Určitě využijeme nové kolosální příležitosti, které nám čas otevírá, a staneme se ještě silnějšími.